1. Hodně lidí nemá rádo špenát. Asi si vzpomínáte na tu kejdu ve školní jídelně. A mnoho lidí nejí špenát dodnes, nikdy víc ho neochutnala, protože špatná zkušenost z jídelny a to, že se většina dětí v jídelně ušklíbá jen co si přečtou, že budou bramborové knedlíky ze špenátem: „Blééé“, je tak zaryté v podvědomí, že je ani nenapadne zkusit udělat nebo ochutnat špenát doma udělaný s láskou, ze špenátových listů a s česnekem.

Když rodiči něco nechutná, většinou tuto energii odporu předá i svému dítěti, často nechtěně. Prostě se to stane. A platí to nejen o jídle, ale o všem. Děti si přebírají naše pozitivní i negativní emoce vůči věcem, lidem, světu.

 

2. Problémy ve škole má taky mnoho dětí. Už to, že jim někdo někdy řekne, že něco nezvládnou, je obrovský záznam. Průšvih je v tom, že v dnešním školství se málo hledají cesty, jak dítě motivovat a jak ho to naučit jinak. Jednou to nepochopí a už se to veze. Nejde to podruhé, potřetí a dítě už má zaděláno na trauma v podvědomí, že je hloupé, protože nespočítá početní úlohu, nebo si nezapamatovalo, kdy kterého krále popravili. Přitom by stačilo zvolit jiný postup učení se, nebo místo drcení seznamů naučit děti kreslit si paměťové mapy, místo klasického počítání zvolit třeba matemagiku.

Druhým extrémem je: „Jsi šikovná, všechno zvládneš sama.“ Ano, zvládnou, protože jim nic jiného nezbývá. Z pocitu, aby nezklamali rodiče, takové děti mají problémy si říct o pomoc, kladou na sebe obrovské nároky, protože mají záznam v podvědomí, že přeci všechno zvládnou sami, že jsou šikovní.

 

3. Proč se bojíme? Vzpomeňte si, když jste byli malé děti nebo možná lépe se podívejte na nějaké malé dítě. Vrhá se po hlavě kamkoliv, prozkoumá cokoliv, je mu jedno, jestli spadne, jestli se umaže nebo jestli si ublíží. Se strachem se nerodíme. Strach si získáváme, resp. přebíráme od rodičů a světa. Je to tak: „Neběhej tak rychle, upadneš.“ „Pozor z těch schodů, ať nespadneš.“ „Nelez tam, je to vysoko.“… Přílišná ochrana vytváří ustrašené děti. To, co jim nedovolíme si prožít teď, si stejně prožijí, jindy, nejspíš bez nás, a my je nebudeme moct ochránit nebo jim dělat z povzdálí bezpečnou základnu. Zkušenost je nepřenositelná. Strach je dobrý rádce, pokud se jím nenecháme ovládat. Mnoho věcí neuděláme jen proto, že se bojíme, že se něco stane, ale ještě jsme to ani nezkusili. Jen jsme si přebrali někoho negativní zkušenost a tak raději neuděláme nic, než bychom se vydali vstříc dobrodružství a posunuli se někam dál.

A ve tmě? No, bojíme se vlastních výplodů fantasie, ne tmy. Tma je jen nedostatek světla.

3 příběhy ze života. Znáte to taky?
Tagged on: