Mám dneska takovou melancholickou náladu. Možná je to počasím, možná tím, co se mi za poslední dobu událo. Sezení a přemýšlení na gauči opravdu nepomáhá a vtahuje mne to čím dál tím víc do té pochmurné až skličující nálady.

Napadlo mě, že se z toho vypíšu. Položila jsem si otázku, jestli člověk může být šťastný, když je sám – bez partnera?

Přečetla jsem hodně knih, prošla mnoha semináři, a na tuhle otázku není jednoznačná odpověď. Štěstí je něco, co je pro každého individuální, něco, co se nedá uchopit, a možná ani popsat slovy. Můžeme si vymezit, které to jsou pocity, které se s naším štěstím pojí. Můžeme si vymezit činnosti, které nás šťastnými dělají, můžeme si představit tisíc a jednu věc, které štěstí vyjadřují, ale štěstím samotných nejsou.

Moje srdce mi říká, že aby člověk byl opravdu šťastný, musí být šťastný sám v sobě. Být spokojený s tím, co dělá. Umět se radovat s každé maličkosti, která se v životě objeví. Cítit vnitřní radost, i když navenek se vůbec neusmívá. Cítit, že stačí, že je.

Partner je jen třešnička na dortu, k tomuto pocitu štěstí. Není to něco, co potřebuji. To opravdové partnerství  – láska nevychází z potřeby objetí někým druhým, slovy ujištění, že bude vše v pořádku. Nevychází ani z toho, že mě ochrání a postará se o mě, ať je to vaření, úklid nebo placení účtů. Nevychází dokonce ani z potřeby vlastnit nebo nebýt sám.

Opravdové partnerství je podle mě vzácný vztah, kdy každý je sám s sebou, spokojený uvnitř a zároveň má vedle sebe druhého, který je také sám sebou, spokojený uvnitř. Pak to není stav závislosti, ale mnohem vyšší stav tvoření něčeho krásného. Spojení 2 lidí, kteří přirozeně podporují své vlastní energie, inspirují se navzájem, posouvají dál, ale neomezují se. Kteří splývají na mnohem vyšších úrovních žití, než je potřeba. To je pro mne partnerství a láska.

Věřím, že taková láska existuje. A myslím, že všichni (někteří jen ve skrytu duše) si přejeme žít v lásce a partnerství :).

Díky své práci jsem zažila a poznala mnoho podob partnerství a lásky. Vztahů, které přetrvávají kvůli strachu z toho, že by byl druhý sám. Strachu, že žena neuživí své děti, když odejde od muže. Poznala jsem mnoho žen, které nebyly spokojené s partnerstvím, protože měly pocit, že o ně jejich muži ztratili zájem. Zažila jsem i mnoho rozhovorů na téma, cítím se sama, musím všechno zastat sama, můj muž mi s ničím nepomůže.

I já sama jsem ve svých partnerstvích byla ve všech stavem výše uvedených. A přišla jsem na jediné – nikdy nezměníte toho druhého, nezměníte ani okolnosti kolem sebe tím, že o nich budete mluvit. Své pocity nespokojenosti je třeba začít řešit od sebe – změnit své chování, své myšlení, začít věci dělat jinak než doposud.

A když mluvím o sobě jako o ženě, skoro vždy to dopadlo tak, že jsem ze sebe udělala chlapa, o vše se postarala a chlapa odstrčila na druhé místo. A možné ne ani na druhé, udělala jsem z něj dítě, o které je třeba se starat. Asi si umíte představit, co to mělo za následky. Dítě nechce mít sex se svou mámou. Dítě, když se o něj staráte, se nechá obskakovat, protože je to mnohem pohodlnější než něco udělat samo… Chtěla jsem chlapa, který se o mně stará a zatím jsem vytvořila podmínky přesně opačné. Dokonce jsem záviděla ženám, které si jen na něco pomyslely, a muži jim to plnili.

Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že potřebuji najít sebe jako ženu. Krásnou, jemnou, citlivou, chaotickou a přesto silnou. Ženu, která si nepotřebuje dokazovat, že zvládne posekat zahradu, přibít hřebíky, opravit baterii u vany, ale ženu která ač to umí, nechá muže, aby on se mohl postarat o ní. I když mu to trvá déle. Ženu, která moudře využívá své ženské dary a přednosti, ne aby manipulovala, ale aby přinášela radost a krásu.

Přemýšlím i o tom, proč tolik z nás jsme ve vztazích nespokojené, máme pocity osamění. Máme pocit, že náš vztah zevšedněl a my jsme jen hospodyně, matky, občas milenky…  Pojmenovat umím 2 hlavní důvody:

1)      NEMÁME ČAS NA SVOU ŽENU. Nebo spíš, neděláme si čas na svou ženu. Ženu, která se potřebuje nechat hýčkat a opečovávat. Vzpomeňte si, jaký máme pocit u kadeřníka, nebo na nákupech s kamarádkou, když jsme se své ženské energii, uděláme se krásné, máme radost, jsme samy sebou a kolemjdoucí muži se po nás otáčejí. Jsou to momenty, kdy neřešíme, kdy vypouštíme vše okolo a jen si užíváme jako ženy – a to muže dráždí, v pozitivním smyslu. Jaké to je se cítit krásnou a chtěnou ženou? Tohle bychom měly zažívat i doma, nespadnout do zaběhlých schémat – musí být uvařeno, uklizeno, děti v posteli, ale udělat občas něco jinak, najít hlídání, udělat si čas na vanu, objednat jídlo, pustit si film s mužem. Být jemná a něžná. A ne utahaná a nervózní…

2)      NEHOVOŘÍME SE SVÝM MUŽEM STEJNÝM JAZYKEM LÁSKY. Máte doma muže, který obstará zahradu, opraví auto, přinese peníze, ale vy se pořád cítíte sama? Nebo ráda byste dostala dárky alespoň na narozeniny a od vám přitom přimontoval poličku a cítí se hrdina? Chybí Vám pohlazení ? Gary Chapman napsal úžasnou knihu 5 jazyků lásky. Je o tom, jak projevujeme lásku druhému a on nám. Vychází z toho, že ten druhý nám projevuje lásku tím jazykem, lásky, kterým hovoří. Když se vrátím k výše uvedeným příkladům, tak muž, který obstarává vše kolem domu hovoří jazykem Skutky, služby – svou lásku projevuje skrze práci, kterou udělá pro rodinu. Žena má jazyk lásky pozornost – touží po tom, aby ji k ní muž sedl, popovídal si s ní, aby se spolu koukali na film, aby šli spolu do kina. Žena se cítí opuštěná a má pocit, že svého muže nezajímá, muž si připadá zbytečný, protože jeho žena neoceňuje, co pro ní dělá. Někdo potřebuje Slova ujištění, že ho má druhý rád. Někdo dostat Dárek. Mnoho z nás potřebuje obejmout, dostat pusu, prostě Fyzický kontakt.

Když víme, jakým jazykem lásky mluví náš partner, můžeme mu lásku projevit jeho jazykem a on zase nám. Pak láska může vzkvétat. Protože je přirozené, že svou lásku projevujeme dětem. Své dítě mnohokrát za den pochválíme, obejmeme, věnujeme mu pozornost, sloužíme mu, protože jinak my nepřežilo a dáváme mu dárky (třeba lízátko z obchodu) – přirozeně využíváme všechny jazyky lásky.  Se svým partnerem na to zapomínáme. PROJEVUJME LÁSKU A BUDE SE MÁM LÉPE ŽÍT.

Je mi lépe. Možná to všichni ani do konce nedočtou. Věřím, že alespoň někdo ano. A že tenhle článek přinese něco pozitivního i pro vás 🙂

Tak a teď jdu tvořit. Jdu změnit 3 věci, na které ve svém bytě koukám a štvou mě, a nic s tím už dlouhou dobu nedělám. Protože i byt je energie. Ale o tom třeba někdy příště 🙂

Hana M. Sobotová

Terapie nejen dotykem

Celostní terapeutka, lektorka, masérka, maminka a žena

Skrze svou práci inspiruji ke štastnějšímu prožívání života, zlepšení vztahu k sobě i druhým a pomáhám k dosažení zdraví a harmonie na těle i na duši

Pořádám kurzy osobního rozvoje – práce s intuicí, vnitřní silou a energií, kurzy práce s kyvadlem, kurzy Reiki. Vytvořila jsem program pro maminky – Jak zvládnout mateřství a nezbláznit se. Lektoruji cvičení dětí s rodiči – kde prakticky předávám informace o správném psychomotorickém vývoji, který se důležitý pro další vývoj dítěte nejen v pohybovém aspektu. Brzy budu i akreditovaný lektor Čchi-kung se zaměřením na TAO ŽENY.

Tel: 731 587 868

ÚVOD


využijte výhody věrnostní karty Terapie nejen dotykem- http://www.terapienejendotykem.cz/vernostni-karta/

Čas na svou ženu
Tagged on: