taoKdyž přede mne poprvé předložili symbol monády, dvě kapky v kruhu, jedna černá, jedna bílá, s tečkou opačné barvy uprostřed a řekli, to je jin a jang, tvoří celek a jedno bez druhého neexistuje. Koukala jsem jako puk.

Pro mně osobně má význam to, co mi dává smysl, co chápu, co si umím zařadit do života. A na tomhle jsem chápala jediné, jsou to protiklady (světlo a tma, teplo a chlad, slunce a měsíc, ženský a mužský princip, atd.). Možná mi to vysvětlili správně, ale mě to nedošlo. Teprve s odstupem let jsem tento princip pochopila v celé jeho šíři a dostal se mi do těla, do prožitku, a stal se součástí mého života.

 

Pochopila jsem a prožila si, co znamená, když v sobě dusím emoce, shromažďuji je a můj papiňák se plní (to je JIN) a pak to najednou bouchne a lítá to ze mně na všechny strany (to je JANG). Princip dovnitř a ven. Prostě a jednoduše nejde navěky jen shromažďovat, občas to musí i ven. A je lepší, když to chodí ven postupně, než pak najednou :). A proto se snažím říkat, že se mi něco nelíbí hned, proto se snažím vykomunikovat své nepříjemné pocity, aby mě druzí pochopili. Protože když je schovávám do sebe, spokojená nebudu, protože to, co se mi nelíbí se samo od sebe nezmění. Protože pak vzniká prostor na domněnky, které neslouží ani mně, ani lidem kolem mne. A protože výbuch nashromážděných emocí dokáže, stejně jako zemětřesení, udělat mnohem větší škodu, než když občas vypustím trochu emocí a vznikne jen malý otřes, který ustojím já i mé okolí.

 

Pochopila jsem, prožívám a uvědomuji si, že se jako žena v průběhu měsíce měním, jsem aktivní a pak bych nejraději jen ležela. Protože žena je cyklická, střídá se v ní panna, matka, čarodějka a stařena. V průběhu měsíce si projde celou monádou dokola, a prožije si, co znamená být na vrcholu jangové i jinové energie. A když si tohle vědomě prožíváme a umíme tomu přizpůsobit svůj život, nalezneme v sobě velikou sílu a harmonii.

 

Pochopila jsem, prožívám a s vděkem obdivuji, jak byli naši předci moudří, protože respektovali zákony přírody, která se v principech jinu a jangu po celý rok mění. Na jaře (kdy se probouzí ustupuje jin a probouzí se jang) začali vynášet ven z obydlí vše staré, aby udělali místo novému. Udělali místo i ve svém těle, protože drželi masopustní období a co nashromáždili v těle přes zimu, zase na jaře bylinkami vyčistili (jin shromažďuje, směr dovnitř, jang uvolňuje, směr ven). Začali být aktivní, chodit na pole, do přírody, začali využívat jangovou energii a přes léto, kdy je jang v maximu byli nejaktivnější z celého roku. Po létě, kdy začíná slábnout energie jangu začali sklízeli, sušili, zavařovali, omezili práce na poli a připravovali se na zimu. Začali shromažďovat, být víc doma (princip jinu). A v zimě už jen odpočívali a dělali práce, které nepotřebují energii, protože jinová energie (klid) je v maximu a jangová (aktivita) v minimu. Využívali tento čas, aby sdíleli, čerpali z moudrosti starších při večerních vyprávění příběhů v teple, u draní peří. Šetřili energii, aby na jaře mohl začít nový koloběh. Bohužel moderní doba umožňuje být aktivní přes zimu stejně jako v létě, naše tělo si neodpočine, a pak se divíme, že si prožíváme opravdu silné jarní únavy, že naše tělo chytne kdejakou virózu, že lidstvo trpí civilizačními chorobami… Kde má to tělo brát, když ho vyčerpáváme do maxima?

 

Pochopila jsem a začala konečně i žít v harmonii. Když jsem aktivní, tak pak i odpočívám. Když občas hodně mluvím, tak pak i dlouho mlčím. Když jsem veselá, tak jsem i smutná. A vím, že je to přirozené a že se opět budu radovat. Protože jak říká Osho, ve smutku je obrovská hloubka, a když ho pozorujete, najdete v něm mnoho krásy. Vím, že když se dějí věci, které mi nejsou zrovna příjemné, vystřídají je časy krásného štěstí a radosti v životě. Naučila jsem se čerpat z těchto nepříjemných časů, najít si z nich poučení, naučit se v nich najít něco hezkého, do čeho můžu dát energii, aby mi bylo lépe. Naučila jsem přijímat vše, co mi do života vchází. Tato dualita života je nádherná, když jí člověk pochopí a přijme ve všech jejích podobách.  A krásně to vystihuje citát Augusta Ferdinanda Bebela: „Nic netrvá věčně, ani příroda ani lidský život, jediná trvalá je změna.“ A tu změnu je potřeba si užít, protože nic netrvá věčně 🙂

 

Pochopila jsem a přijala, že i náš život je nekonečný kruh. Procházíme si ho celý od narození, období  maximálního růstu a rozvoje (jangu) po postupné zrání a zklidňování (jinu). A když kruh dokončíme, přijde smrt. Já přijala smrt jako začátek nového.  Tak jako po zimě vždycky přijde jaro, tak po smrti přichází narození…

 

Pochopila jsem, že princip jinu a jangu najdu všude, kam se podívám. A nepřestává mě udivovat, jak tento jednoduchý symbol popíše vše, co se odehrává v přírodě, v životě, v člověku samém…

 

Snad Vám tyto řádky alespoň trochu osvětlí, co ten černobílý kruh znamená a třeba Vám i usnadní život.

S láskou a vděčností  Hana M. Sobotová

 

MOHLO BY VÁS DÁL ZAJÍMAT:

Článek s praktickými radami Kdy a proč prohřívat nebo naopak ochlazovat

Workshop Bohyní vlastního života

Dva jiné, přesto v jednotě