Naše podvědomí je houba. Houba, která nasává vše, do čeho jí strčíte. Strčíte jí do bahna, nasaje bahno, strčíte jí do čisté vody, nasaje čistou vodu. Neřeší, kam jste jí strčili, prostě nasává. Nasává ať jste v břichu u maminky, nebo puberťák, dospělí v produktivním věku nebo stařec nad hrobem. Nasává, nasává a nasává. A vše co nasaje, nás ovlivňuje.

Záznamy v podvědomí vytváří 95% toho, co se nám v životě děje.

A těch 5%, co zbývá na vědomí, většina z nás využívá Blbě. Ano, blbě.

Jsme semleti tím, co se nám dělo. jak na nás naši rodiče mluvili, co nás učili ve škole. Ovlivňuje nás i to, jak se k nám chovali naši spolužáci, děti ze sousedství, děti v hudebce. Dokonce i cizí člověk, kterého jsme někdy náhodou potkali na ulici, může mít vliv na nás život taky a teď…

 

CO S TÍM?

Půjčila jsem si hračku mého dítěte, abych Vám ukázala, co se s námi děje. A proč někteří z nás nejsou spokojení, ač by si přáli být. Proč se říká, že jsme v kleci. Nebo že nás válcuje život.

PODÍVEJTE SE NA TENHLE OBRÁZEK

Vlastní já

TO JSME MY.

Naše pravé já, naše neposkvrněná existence.

A TEĎ – PŘICHÁZÍ NA ŘADU MAMINKA

MAMINKA

A TATÍNEK

TATÍNEK

LUP A MÁME TU ZÁKLAD KRÁSNÉ PRVNÍ VRSTVY

Vrstvu toho, co nám předává, s nejlepším vědomím a svědomím, že je pro nás nejlepší. Jenže, co je pro nás nejlepší. Nejspíš to, je je naučili jejich rodiče, že je pro ně nejlepší.

A je to skutečně tak, že to bude nejlepší i pro nás?

Svoje rodiče miluji a vím, že oni milují mne. Udělali a dělají pro mě téměř vše, co si vymyslím. Kdo mě zná ví, že se se mnou nenudí. Jsem jim na to neskonale vděčná. Přesto, když jsem si dělala rekapitulaci svého života, zjistila jsem, že mi nejvíc v dětství chybělo sdělování emocí, toho, jak mi je, co cítím, a proč to tak je a co můžu dělat, aby to bylo jinak. Moje rodiče mi vždy dali zázemí, ale emoce tam moc nebyli.

Víte proč, protože to neumí. Jejich rodiče, je to nenaučili. Nikdo to s nimi neřešil.

Přistihla jsem se, že tenhle vzorek mám předaný. Přijdu pro své dítě do školky, a zeptám se: “ Co bylo k obědu? Co jste vyráběli? Ten obrázek je krásný – jsi šikulka.“

Vrátila jsem se zpátky do svého dětství. Položila sobě ty samé otázky, odpovídat se mi nechtělo – já tyhle otázky přece nesnášela…

Chtěla jsem, aby se mě zeptali: „Vypadáš smutně, chceš mi říct, co se ti stalo? nebo Obrázek, co si namalovala se mi moc líbí, povedl se ti, jsi s ním taky spokojená?“

A já bych chtěla povídat o tom, jak mě Janička mlátila panenkou a jak mi ujela ruka a jedno oko na obrázku Mikuláše je velké a druhé malé, a že příště se chci víc snažit.

Poznáváte se?

VZNIKÁ PRVNÍ VRSTVA NAŠÍ CIBULE, KTERÁ NÁS OVLIVŇUJE. ZAKLAPLA…

CIBULE

Ještě se pod ní smějeme. Protože si zatím neuvědomujeme, na kolik nás to bude v budoucím životě, resp. v přítomném, co se ještě neodehrálo, ovlivňovat.

PŘIBÝVAJÍ DALŠÍ VRSTVY

sourozenci

sourozenci – můj bratr si ve 2 letech sám málem ukousl palec – moje máma za to potrestala mně

vrstvy

babička – nekřič, bolí mě hlava

nástup do školky, děti, učitelky – třeba ta s tlustým hlasem – umřela mi má první láska ze školky, bylo mi 5…

píchání dutin – trubky v nose, pobyt samotné pětileté Hanďuly v nemocnici na patře s dospěláky – pán mě pověsil na věšák na bundy za pyžamo a ostatní se náramně bavili

nástup do školy – učitel nás mlátí smyčcem – spolužačka mi řekla, že nám oči blízko u sebe…

rodiče se hádají, můžu za to já?

první lásky – přítel, který mě připravil o panictví a pak zmizel,

mohla bych pokračovat – tohle je jen malinká zpověď a výčet toho, co mě samotnou velmi ovlivnilo a co vše, jsem si ve svém životě zpracovávala a čistila od negativních emocí.

VÝSLEDEK

CIBULE

Jsme obaleni vrstvami a nánosy toho, co se nás dělo a co v nás vložili druzí. Naše JÁ je schované, někdy nemá ani tu dírku, kterou by prozřelo.

Často nejsme spokojení, ale nevíme, proč a co s tím máme dělat.

PODÍVEJTE, KOLIK TOHO JE a to je jen malinký začátek, víc vrstev totiž hračka nemá 🙂

věž

TO JE CO…

Nevím jak VY, ale JÁ chci být ten usměvavý míček nahoře věže a zbytek nechat pod sebou.

Ne ten choulející se chudáček zabalený vrstvami, které mi vložil život.

NAŠE PODVĚDOMÍ PRACUJE, PRACUJE STÁLE, PRACUJE I NAŠE VĚDOMÍ.

My můžeme pracovat taky. Můžeme pracovat na vědomé úrovni a kdo chce naučit se pracovat i na té podvědomé: 

Proč si zapínat televizi, kde jsou samé negativní zprávy? Proč raději nejdeme do přírody nebo na procházku z lidmi, které máme rádi a nepovídáme si o tom, co cítíme a co chceme…

Půjdete raději v babičce, která si neustále stěžuje nebo si uděláte hezký den se psem, který je šťastný za každý okamžik s Vámi? My si přeci můžeme vybrat, co budeme dělat, my jsme tvůrci svého života…

Budeme vychovávat naše děti tak, jak nás vychovali naši rodiče, nebo přečteme knížku Respektovat a být respektován,  a  začneme měnit náš přístup ke svým dětem… (není to jednoduché, ale jde to)

Naučíme se jinak formulovat věty, které vypouštíme z úst. Zkuste se zaposlouchat – kolik souvětí, které řeknete končí jinak než záporem – aby něco nebylo? …

PRO MNĚ BYL MILNÍK REIKI

Díky tomu, že jsem Reiki zahrnula do svého života, se mi odčistily a odčišťují vrstvy, do kterých jsem byla zahalená a můj život je každým dnem krásnější, šťastnější a spokojenější.

A TO PŘEDÁVÁM I DÁL, s tím, co vše jsem se naučila.

Díky zpětné vazbě mých žáků a klientů vidím, že to má smysl. I jejich životy se mění k lepšímu.

MÁTE MOŽNOST ZMĚNIT SVŮJ ŽIVOT, STAČÍ CHTÍT

třeba navštívit některý z mých seminářů nebo přijít na terapii

Těším se na Vás

Hanka

Hanka Sobotová

Já a moje cibule. Jaká je ta Vaše?