Každý den nám vzniká i desítka různých propojek. Ráno prodavačka v krámě podává rohlík a řekne: „Není zač.“ Ve vlaku vyslechneme rozhovor
člověkpuberťáků a zároveň nám v naší mysli více či méně vědomě běží hodnotící program nebo vzpomínky na naše mládí. Pak zkoukneme krásné dlouhé nohy dlouhovlasé blondýnky nebo prdelku jako dva kmíny procházejícího muže na ulici,  v práci podrbeme šéfa s kolegou, večer řešíme s kamarádkami náš sexuální život, s finančním poradcem naše finance, v partnerem do života neustále se vměšující se tchýni. Existuje tisíce různých scénářů, které se nám denně v hlavě odvíjí. Ať chceme, či nechceme, neustále něco hodnotíme, porovnáme a věci a lidi, které chceme, se snažíme vmanipulovat do našich životů nebo obráceně se zbavit toho, co nechceme. A bodeť by ne, jsme to naučení. Tisíckrát a možná i milionkrát za život nás někdo hodnotil, nebo jsme my byli donuceni hodnotit sebe vůči někomu jinému. A jak říká jedno přísloví: „Opakování matka moudrosti.“ Tak v tomhle případě to platí taky, bohužel obráceně. Máme zapsáno a zapamatováno to, co nechceme.

Nevím, jak vám, mě se stává celkem běžně, že když si večer lehnu do postele, začnou se mi v hlavě odehrávat scénáře. Různé, některé ani nejsou moje. Řeším, co vyřešit stejně nemůžu. Ale nedá mi to. Co kdyby to přece jen šlo. Co kdyby se ten či onen změnili, aby zapadli do toho, jak si to představuji já. Co kdyby ta moje máma pochopila, že já to mám jinak.

Pak usnu a v hlavě se mi zdá směs různých kravin, straší mě prodavačka v krámě, bojuji s příšerou na ulici, co má krásný zadek, ale je zlá a žiji životy jiných lidí a prožívám to, co vůbec nechci. Mám hrozné pocity, vzbudím se zpocená. A když si to pamatuji, tak ještě rozebírám, proč se mi to děje a dávám do toho další energii.

A to dělají propojky. Okem neviditelné energetické spojky mezi lidmi. Podle toho, o čem mluvíme, co řešíme, co hodnotímpropojkye, vznikají na různých úrovních energetického systému tyhle neviditelné tunely, nebo spíš trubičky, skrze které k nám proudí energie a prožitky, emoce a trápení jiných lidí. A my to pak řešíme. Zbytečně. Ztrácíme energii na věci, které nejsou naše. A kromě toho, že sami nemáme dořešené to svoje, ještě řešíme další.

Propojky jsou takové potvory. A i programy, které máme uložené  podvědomí, jsou také potvory. Dennodenně ztrácíme spoustu energie tím, že tohle všechno, výše zmíněné, řešíme. Protože nám nikdo neřekl, že vůbec nemusíme. Stačí se obrátit k sobě. Dělat věci, které pomáhají mě. Změnit svůj přístup k druhým lidem. Vytvořit si zdravé hranice. Najít to, co já chci. A vytvořit si svět, život, jaký já chci. Ne na základě propojek a programů, ale na základě svého já.

Poté, co jsem dostala tyto informace, změnil se mi život. A já všechno, co jsem se naučila, sdílím dál, protože mi to dává smysl, protože chci, aby i další lidé věděli, že mohou žít svůj život a nemusím být zajatcem svého života.

Reiki mi pomohlo, a když budete chtít, pomůže i Vám. Třeba přijdete na individuální setkání nebo můj seminář, nebo na nějaký jiný. Nebo Vám bude stačit, když si přečtete tenhle článek.

Tak či tak nám všem přeji, ať žijeme své životy, šťastní, zdraví, spokojení a v hojnosti.

Propojky do neznáma, škodí víc než si myslíme
Tagged on: