Ležím v posteli, mám horečku, chrchlím hleny, potím se, a nemám z toho zrovna dobrý pocit. Proč?

 

  • Mám blbý pocit z toho, že je doma bordel…
  • Mám blbý pocit, že se pořádně nestarám o své dítě…
  • Mám blbý pocit z toho, že není uvařeno…
  • Mám blbý pocit z toho, že musím odmítat klienty…, protože oni mají zdravotní problémy

 

Mám pocit, že selhávám jako žena, matka, partnerka, milenka, podnikatelka a všechny další role, které my ženy zastáváme…

Dokonce kvůli tomu i pláču…

PROČ NEMYSLÍM NA SEBE?

Proč mám blbý pocit, že když ležím v posteli a léčím se? Co je špatně?

Ani si nepamatuju, jestli si moje máma někdy zalezla do postele a marodila, bez toho, že by se o nás stejně starala.

Je to zajímavé, že MY ŽENY, máme tak silné opatrovatelské sklony, že ostatní upřednostňujeme před sebou. Možná jsme to neviděly i našich maminek. Možná si děláme domněnky, že to naši muži nepochopí…

 

Nemám sílu na nic. Dokonce ani přivítat svého muže, když přichází z práce. A přesto se zvedám.

Hned mě zahání do postele a ujímá se domácnosti. Sice slyším, jak se tu bordel… , což zase vyvolává moje blbé pocity, ale všechno uklízí a přitom se o mě a dítě stará. Pak si sedá k počítači, a ukazuje mi příspěvek na internetu:

„Domácí práce, jsou takové práce, které muž začíná vnímat, až když je žena přestane dělat.“

 

Ženy, dovolme si být nemocné, nechme domácnost svému osudu. Buď se muž postará, nebo nepostará. Třeba si uvědomí, kolik práce děláme.

ZDRAVÍ JE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ, CO MÁME.

Kromě toho, nemoc nám ukazuje, že nejsme v harmonii. Že je něco špatně.

Po léčení jizev se moje tělo začíná zbavovat všeho, co jsem kdy ve svém životě nerozdýchala. A jsem mu vděčná. Dávám mu prostor, aby se vyléčilo. Jsem marod.

Ženy, dovolme si být marod.

 

 

 

 

Ženy – dovolme si marodit