Sedím v kuchyni, hlavu v dlaních. Mám na krajíčku slzy. Hlavou se mi honí: “Proč zrovna já?” Zkouším to 3x a pořád nic. 

Píšu dobrému příteli: ” Taky tam nevidíš nic?”

Přijde odpověď: “Nic. “

Začínám se potit. Radim na mě pořád mluví a něco chce. Robin je pokaděný, už to vidím až na zádech. Mám pocit, že se rozskočím na tisíc malých kousků.

Ani neumím popsat, co zrovna cítím. Je to směsice zklamání, nasrání, zoufalství, a nevím čeho všechno ještě. Desítky hodin práce v pr…. 

Místo krásné zářivé koule, kterou kolem sebe vidím, když jsem v pohodě, vidím ohňostroj barevných emocí sršící na všechny strany.

Celý web Žena plná energie zmizel. Všechno je to pryč. Zálohu nemám já, a už ani poskytovatel webhostingu.

A proč Vám to píšu?

Je úplně jedno, jestli je to virus – počítačový nebo ten co zrovna lítá ve vzduchu – a nebo úplně co jiného: 

Je tisíce věcí, které nám do života zasahují a nikdy už to nebude jako dřív. 

Vlastně nikdy nic není jako dřív – život je neustálá změna.

Někdy jsou to věci zásadní, jindy maličkosti. Jak to zrovna vnímáme, záleží jen na nás.

Co jsem nakonec udělala?

Inspirace do této doby nebo “jen” do života”:

1) Nenechte si nakecat, že se nemůžete cítit tak, jak se zrovna cítíte.

V hlavě mi znělo: “Je to jen web. Není to nic důležitého.”

Další hlášky typu: ” Ty toho naděláš.” nebo “Vždyť je to blbost, proč tě to tak rozčiluje?” nebo “To bude dobrý…” opravdu nepomáhají.

A je jedno, jestli jsou to hlášky z naší hlavy, vzniklé na základě předešlých zkušeností (např. zkušenost dítě, které se vzteká a máma ho okřikuje – no tak teď okřikujeme sami sebe). Nebo od někoho jiného, který se nám snaží “poradit” nebo způsob jak se nás snaží “utěšit”.

Já jediná vím, kolik práce mi web dal a já jediná vím, co se ve mně děje. Já si můžu dovolit se vyvztekat, když mě to štve. Emoce jsou v pořádku.

Když to převedu na dobu karantény – je v pořádku, jestli cítíte strach, protože ze všech stran na nás strach vykukuje.

POZOR: Dokud se utěšujeme a nepřiznáme si, že je v pořádku, co prožíváme, plácáme se v tom. Je to stejné, jako když se topíme. Dokud nedosáhneme na dno, nejde se odrazit.

všechno pryč

2) Nenechte se emocí sežrat

Je potřeba si emoci přiznat a prožít, ale nenechat se jí sežrat, semlít, utopit…

Podle Tradiční čínské medicíny už 20 minut v emoci má vliv na fyzické tělo – orgány. Zrovna třeba vztek na játra a žlučník.

Mohla jsem se zhroutit, začít plašit, hned začít dělat nový web. A přiznám se, že k tomu plašení jsem měla opravdu blízko.

Nakonec jsem udělala tohle – je to docela dobrý návod, jak pracovat s emocemi:

=► Zastavila jsem se a podívala se kolem sebe...

Pokaděné dítě Vás z emoce dostane rychle.

Teď vážně – taková STOPka je užitečná v mnoha případech – cítíme se v pr…., hlavou nám lítá milión a jedna myšlenka, jsme v minulosti nebo vytváříme scénáře – většinou katastrofické – do budoucnosti. Vlastně to je skoro vždycky :D.

Kouknout se na to, co se děje kolem nás, nám pomůže odstoupit i od nás samých. Rychle zmapovat situaci v prostoru kolem nás – pokaděné dítě, dítě, které žádá o pozornost, rozsekaná matka – a hned je to jiný pohled – nadhled.

=► Dýchala a uklidnila se – blbost, to většinou ani nejde. Říkat si dýchej, dýchej …

Tohle jde, když jde o nějakou kravinu, ale většinou ne v případě, kdy ta blbá situace pro vás má nějakou důležitost a citově se vás týká.

=► Když je nám ouvej S.O.S. –  je potřeba se dostat z hlavy do těla.

Proto jsem si pořádně zakřičela a zaskákala. Teda předtím upozornila děti, že budu ječet, a to já umím :).

V takových případech to tělo většinou udělá intuitivně – znáte, dítě skáče vzteky nebo se kroutí, máme potřebu něčím třískat – třeba dveřmi nebo talířem. Taky to tak máte?

Buďte v klidu, je to normální. Je to přirozená reakce těla, dostat ze sebe emoci ven.  

Neupírejte si topoužijte všechny nástroje těla:

hlas – ječte, křičte, zpívejte – melodii, písně, mantry

ruce – tleskejte, mlaťte polštářem, do pytle, bubnujte, máchejte rukama sem a tam, plácejte plácačkou

nohy – dupejte, tančete, běhejte, skákejte – jen tak, panáka, gumu, na trampolíně

obličej – ksichty v zrcadle pomáhají báječně 😀 a smích, pokud to jde

dech – dýcháme pořád, ale nepravidelně střídat rychlý a pomalý dech je docela dobrý tip a funguje

lehkost

Proč to dělat? Abychom:

uvolnili emoce ven z těla,

♥ našli lehkost a radost,

udrželi si zdraví orgánů, resp. celého fyzického těla,

♥ a hlavně se zbavili “šotků”.

V hlavě je spousta šotků, kteří nám radí na základě strachů, předešlých blbých zkušeností, nebo vzorců, co jsme si někde převzali, co dělat. A to zrovna nechceme. Teda alespoň já ne. 

=► Chci se rozhodovat sama, podle toho, co chci, cítím, že je správné, podle srdce, ne šotka v hlavě.

A to jde jen, když jsme v klidu a máme nadhled.

nadhled

3) Krok za krokem nebo nechat plynout?

Není dobré hned začít dělat plán, hlavně pokud jsme pod tlakem. Hodně se nám totiž stává, že se necháme strhnout “jistotami” nebo tím, “že by se něco mělo.”

Nechte si čas, zhodnotťe logicky i naciťte si to.

Je dobré nelpět a nechat věci, které nám zbytečně plýtvají energii a čas, plynout, opustit je a nebo nahradit je jinými.

Až máte jasno, víte cíl, pak teprve udělejte plán.

Sama jsem spíš nesystematický člověk. Nicméně, na vlastní kůži vyzkoušeno, když není plán krok za krokem, co a jak to změnit, většinou snaha upadne a zajedeme do stejných kolejí.

A je jedno, jestli je to v osobní rovině nebo pracovní.

Říct si o pomoc je odvaha. Jestli si neumíte říkat o pomoc, nejspíš to bude program – šotek, který Vám našeptává, že jste to nezvládli a nejste dobří.

Překonejte komfortní zónu, vezměte šotkovi vítr z plachet a najděte si průvodce, který Vám pomůže. I já mám své provůdce, terapeuty a kouče.

Vybírejte podle toho, jaký máte z onoho člověka, který by Vám měl pomoci pocit. Pro každého je v dannou chvíli vhodný někdo jiný, a jiná metoda, se kterou pracuje. Poslouchejte tělo, to Vám napoví.

A stejně jako u vlastních emocí si nenechejte uvrtat někam, kde to necítíte dobře. Co pomohlo kamarádce nemusí pomoci Vám.

POZOR. Ať řešíte cokoliv, vždycky je třeba nejdířv znát cíl, kam chceme dojít.

Jak to dopadlo se mnou a webem?

Přebalila jsem malé dítě, vyslechla velké dítě. Vyskákala své emoce. Zklidnila se. Uvařila oběd. Uvědomila jsem si, a pochválila se, že jsem nezačala plašit, ale zvládla to nakonec docela v klidu.

Zjistila možnosti – nebo spíš nemožnosti, co můžu dál dělat. Web Žena plná energie je nenávratně pryč a musela bych ho postavit, napsat celý znovu. A na to teď, v době karantény opravdu nemám kapacitu.

Všechno bylo najednou pryč – web i moje nepříjemné pocity. Zase jsem se viděla ve své zářivé kouli.

Když jsem si to všechno rovnala v hlavě, co mi má tohle ukázat, mi došlo, že už jsem měla několikrát v hlavě myšlenky, že bych své weby sloučila.

Vesmír mi to splnil. Sice jinak, než bych si bývala přála. Ale tak to většinou chodí. Přání se splní tak, ja bychom nejméně čekali :).

Teď je web zenaplnaenergie přesměrovaný na www.terapienejendotykem.cz a už mám plán, jak to udělám, aby tam bylo vše, co Vám může pomoci na jednom místě :).

Přeji, ať se Vám daří ustát změny, které život přináší

Hanka

 

 

Hana Sobotová

Hana M. Sobotová

Život mi dal spoustu příležitostí, jak se víc začít starat o sebe, své zdraví a svoji pohodu – můj příběh.

Ani jsem si neuměla představit, že někdy budu pomáhat lidem :). A stalo se.

Jsem lektorka čchi-kung, celostní terapeutka, průvodkyně na cestě ke zdraví a harmonii. Pracuji s lidmi osobně i na dálku on-line.


Všechno je pryč… Pár tipů, co dělat, když se to stane i Vám